Než začneš

Možná si říkáš, že bys měl odpustit.
Možná slyšíš ze všech stran, že je čas pustit minulost.
A možná jsi už unavený z toho, kolik prostoru ta křivda ve tvém životě zabírá.
Jenže dřív, než se začneš nutit do odpuštění, stojí za to zastavit se u jedné důležité věci. Křivdu nedržíš proto, že bys byl slabý. Držíš ji proto, že se v tobě něco snaží postarat o tvé bezpečí. A odpuštění pak není něco, co by se mělo stát na povel.
Křivda je způsob, jak si chránit hranice.
Když nám někdo ublíží, mozek si situaci uloží jako varování: „Pozor, tady hrozí nebezpečí.“
Držet si křivdu může znamenat:
  • chránit se před dalším zraněním
  • udržet si pocit spravedlnosti
  • nezlehčovat to, co se stalo
  • potvrdit si, že to bylo opravdu špatně

Problém nastává ve chvíli, kdy ochrana začne bolet víc než samotná událost.
Touha po spravedlnosti je hluboce lidská.
 Když se stane něco nespravedlivého, aktivuje se v nás silná emoční reakce. Mozek chce věci „srovnat“.

Jenže realita často nenabízí:
  • omluvu
  • uznání viny
  • nápravu
  • vysvětlení

A bez toho se vnitřní napětí drží dál.
Odpuštění ale neznamená, že se vzdáváš spravedlnosti. Znamená, že přestáváš čekat, až ji někdo jiný doručí.
Odpuštění není rozhodnutí rozumu.
Je to proces, ve kterém se musí uklidnit i tělo.

Když jsme zranění, aktivuje se stresová reakce (boj, útěk, zamrznutí). Dokud je tělo v napětí, odpustit jednoduše nejde.

Proto:
  • někdy nestačí „pochopit“
  • někdy nestačí „chtít“
  • někdy nestačí „rozhodnout se“

Možná zatím nejsi připravený odpustit.
To je v pořádku.

Možná můžeš začít jen tím, že si dovolíš pochopit, co se v tobě děje.

A to už je první krok.
Co odpuštění není?

  • odpuštění není omluva
  • není návrat vztahu
  • není zapomenutí
  • není slabost
  • není povinnost

Co odpuštění je?

  • rozhodnutí
  • návrat k sobě
  • uzdravení
  • vlastní vnitřní svoboda
  • hrdinství a síla